Z historie vsetínského Sokola.

Každá společnost, my všichni, žijeme,tvoříme, budujeme, kulturně se rozvíjíme na základech materielního a duchovního dědictví po našich předchůdcích, předcích. A je-li tento odkaz pozitivní a přínosný,pak všichni ti,kdož nám ho zanechali, zaslouží obdiv, úctu, uznání a především i náš závazek, že budeme důstojnými a vděčnými pokračovateli, že jimi vytvořené hodnoty nejen nezničíme, nezdevastujeme, ale naopak je budeme rozvíjet správně a moudře. I z těchto důvodů na těchto internetových stránkách na pokračování chceme využít bohaté a zajímavé historie vsetínského Sokola k připomenutí výše zmíněných závazků a zároveň vzpomenouti dobrých činů vsetínského Sokola a jeho výrazných osobností.

Vsetínský Sokol byl založen v roce 1893. Vůdčí osobností mezi zakládajícími byl znamenitý architekt a stavitel Michal Urbánek (1849-1923). Stál pak v čele vsetínského Sokola plných třicet let a zároveň rovněž jako zakládající byl i 28 let starostou Valašské župy Františka Palackého. Postavil mnoho staveb , především kostelů, radnic, společenských domů, které dodnes patří k nejhezčím nejen na Vsetíně, ale i v širokém okolí. Měl velmi blízko i k lidové architektuře, Však svá učednická léta (téměř 10 let) u něj jako asistent strávil výtečný znalec a stavitel v oblasti lidové architektury národní umělec Dušan Samko Jurkovič. Svůj největší sen a touhu však Michalu Urbánkovi nebylo dopřáno naplnit. Postavit vsetínskému Sokolu co nejkrásnější Sokolovnu. Založil Družstvo (pro postavení) Sokolovny. Střádala se korunka ke korunce. Již se mělo počít stavět, ale vše překazila 1· světová válka. Po ní byl již příliš starý a nemocný. Vsetínští Sokolové však nakonec si krásnou Sokolovnu postavili. Jistě by se Urbánkovi líbila, však na ni i materielně nemálo přispěl ...

A ještě něco málo k Urbánkovi.

Tato fotografie je neuvěřitelných 133 let stará (1870). V té době studoval Michal Urbánek na c. k. vysoké technické škole v Brně obor stavitelské inženýrství,k němuž si přibral milovanou architekturu.
V Brně rovněž vstoupil do Sokola a jeho robustní postava ho přímo předurčovala do role praporečníka. K Sokolu měl vždy blízko, vždyť již za svých studii na piaristické reálce v Praze se seznamoval s tělovýchovným vlasteneckým hnutím, které svým založením Čecha - vlastence zděděným po otci bedlivě sledoval. Však v té době Tyrš právě zakládal Sokol (1862).
V Brně proslul coby statečný praporečník a o jeho činech se dochovala nejedna příhoda.
Však hle - tu jedna z nich :
V nějaký slavnostní den konali němečtí turnéři v tehdy dosti němčícím Brně svá veřejná vystoupení a slávy přímo v ulicích. Sokolům však v ten den bylo zakázáno vycházeti, v kroji natož s praporem. Ale to nikterak nemohlo odradit Michala Urbánka a několik jeho přátel Sokolů, hlavně studentů, kteří se navzdory této diskriminaci vydali i s praporem do Brněnských ulic. A přímo a rovnou před slavobránu s tribunou plnou turnerů. A provolávali své sokolské : "Na zdar!" -, Když tu Urbánek přímo před vyzdobeným svatostánkem Němců vykřikl "Na zmar!".
Tož nastala chumelenice veliká, ale našim demonstrantům se podařilo uniknout a prapor zachránit. Po Urbánkovi bylo vyhlášeno policejní pátrání. Z Brna jej bratři vyvezli zabaleného v koberci (hrozilo vyloučení ze školy, ztráta diplomu atd.). Není divu, že brněnští Sokolové později jmenovali Urbánka doživotním čestným a pro historii pak zasloužilým praporečníkem a členem sokolské jednoty Sokol Brno 1.

Založení vsetínského Sokola bylo svěřeno zkušenému Michalu Urbánkovi. Ale ten se musel nejprve zhostit základního úkolu, postavit evangelický kostel. Dílo úspěšně dokončil v roce 1882. Kostel byl krásný a další zakázky se jen hrnuly.
Sám zatím dojížděl do Valašského Meziříčí, nejstarší do sokolské jednotě na Moravě (společně s jednotou brněnskou založeny v roce 1864 - 2 roky po Sokolu pražském), která jako první úředně a oficiálně nesla název Sokol. Sokoli v Praze se obávali tento název uplatnit, ač tam navržen. Sokoly se totiž nazývali srbští hrdinové bojující za svobodu Srbska. A to mohly Rakousko - Uherské úřady považovat za politickou provokaci.

Na Vsetíně je prozatím zřízen "jen" tzv. "Sokolská družina" lezců při "Dobrovném sdružení hasičů". Urbánek zastával funkci velitele. Množství zakázek vede Urbánka k trvalému usazení na Vsetíně a k otevření stavební kanceláře. Odkoupí a v lidovém slohu přestaví dům poslance Bubely (rovněž zakládající člen Sokola) a provozuje v něm dokonce první vanové lázně na Vsetíně (a venkovní bazén letní). V tomto domku s Urbánkem později žil Dušan Samko Jurkovič, Urbánkův asistent, v podkroví kreslí návrhy sgrafit pro občanskou záložnu Mikuláš Aleš, Urbánkův velký přítel. Množstství staveb Michala Urbánka a jejich vytříbená architektura - toť obdivuhodné. Kolem deseti kostelů, ještě více škol a nepočítaně dalších staveb.
Po příchodu na Vsetín bydlel Urbánek "Na Pančavě", v menší hotelové hospůdce - restauraci. Na jejim místě později vystaví krásný dvoupatrový hotel. Na dalším obrázku je celé panoráma Urbánkových staveb. Začíná restaurací Snaha - tzv. "prostřední šenk", který Urbánek přestavěl. Zde a na "Pančavě" sedávali nejvýznačnější občané a probírali mnohé - také i založení Sokola. Další dům je Občanská záložna vyzdobená překrásnými sgrafity dle Alše, stavba i Alšova účast n výzdobě jsou zásluhou Urbánka. Další měšťanské domy, nad nimi starý evangelický kostel a fara, nový evanglický kostel.
Urbánkovy stavitelské aktivity ovšem poněkud odsouvají založení Sokola. V létech 1888 až 1889 dokončuje Urbánek stavbu velké měšťanské školy a tělocvičnou vhodnou pro sokolská cvičení a zaroveň přijíma do své kanceláře Dušana Samko Jurkoviče. Škola se vybavuje a na řadu přicházejí další naléhavé úkoly. K tehdejšímu vlastenectví neoddělitelně patřil i národopis, a v této oblasti, se tehdy v naši vlasti dály velké věci. Anagažoval se i Urbánek a byl pověřen prezentací Vsetína i celého Valašska na "Všeobecné zemské výstavě v Praze v roce 1891. Pro tuto výstavu konstruuje výstavní pavilon v podobě starodávného valašského fojtství. Projekt je mimořádně zdařilý, i když skloubit prvky lidové architektury s poměrně rozsáhlým výstavním pavilonem nebylo snadné. Úspěch je velký a Praha se snad poprve dozvídá o svérázném koutu vlasti, o Valašsku. Dušan Samko Jurkovič, schopný a nadaný architekt je jednatelem tohoto podniku, který si vyžádal zapojení všech národopisných pracovníků Vsetína a Valašska a utvoření výstavního výboru (shromáždění sbírek, koncepce, aranžmá, programové dny ve výstavním pavilonu, hudební a taneční výstoupení folklorních skupin, slavná Pelárova kapela... ).
28. květen 1893.
Konečně je zde den založení vsetínského Sokola. Kostel je postaven, postavena je i Horní škola s tělocvičnou, zvládnuty byly i velké výstavy v Praze a na Vsetíně. V rámci té vsetínské v roce 1892 bylo uspořádáno i velké veřejné cvičení za přispění Sokola Valašské Meziříčí, cvičila i vsetínská "Sokolská družina při hasičském sboru. Současně byly provedeny i scény z "Valašské svatby", úspěch byl dokonalý a nadšení pro Sokol velké.

Urbánek neponechal nic náhodě. Vše úředně dojednáno, pořízeno razítko i bytelné knihy pro zápisy o založení, jakož i na zápisy ze schůzí výborů a také Zápisník členů. Vše nadepsáno krásným písmem Urbánkovy ruky architekta. Také členská základna (68 členů) zajištěna a všichni se také téhož dne po valné hromadě slavnostně zapisuji do knihy "Členského zápisníku". Po celý rok se pak na Horní škole pilně cvičí a již v roce 1894 pořádá tělocvičná jednota Sokol ve Winklerově zahradě vlastní cvičení veřejné. Jeho úroveň překvapí a k velké pochvale přiměje i zastupitele České obce sokolské z Prahy. Při této příležitosti odevzdávají vsetínské paní a děvy Sokolu vlastnoručně vyšitý prapor. Do žerdě pak jsou slavnostně vtloukány hřeby se stuhami a nápisy dle historického zvyku. Hřebů je 13 s hesly jako : bratrství, volnost, vlastenectví, svornost, odvaha atd. Prapor je již 110 let pečlivě uchováván a přečkal v dobrém stavu všechny záludnosti těch dob.
Rok 1895.
Byl ve znamení dvou velkých událostí. Konal se III. všesokolský slet v Praze, poprve na Letenské pláni, a velká národopisná výstava na pražském výstavišti. Slet byl součástí této výstavy a obě akce se slavně zapsaly do historie. Slet se konal dva roky a jeden měsíc po založení vsetínského Sokola. Tato doba byla vyplněna horlivou činností. Nácviky skladeb, množství vlasteneckých i vzdělavatelských přednášek pro členstvo i veřejnost, obstarána látka a pilně se šily sokolské kroje, prapor, uspořádána dvě velka veřejná cvičení. Ku sletovým cvičením se vypravilo 25 cvičenců, ovšem necvičících krojovaných i nekrojovaných bylo daleko víc. Vždyť na výstavišti stála celá, dnes již proslulá valašská vesnice zbudovaná starostou Sokola Urbánkem a jeho asistentem a jednatelem Sokola, Dušanem Samko Jurkovičem. Nejen Urbánek a Jurkovič, ale i další významní národopisní pracovnící (profesor Válek, MUDr Sova - zakladatel vsetínského muzea, Bubelové, poslanci dr.Žáček a Karel Bubela, to byli, kteří se zasloužili o skvělý úspěch valašské expozici na pražské byli i členy Sokola - zakládajícími). Součástí vystavované vesnice bylo jak rychtářaské stavení, kostel, hospodářské usedlosti i s domácím zvířectvem, tak i snad nejslavnější hospoda "Na posledním groši". Tam vyhrával Pelár se svou "bandou", sedával zde a častým hostem byl Mikuláš Aleš a dával si hrát "komu to hrajú". Seznámil se s Urbánkem i Jurkovičem, aby vše vyústilo ve velký zájem o Valašsko, návštěvy Vsetína a vytvoření snad jediných Alšových sgrafit na Moravě - na vsetínské záložně.
Rok 1896 - první Alšova návštěva Vsetína.
Alšův zájem o Valašsko podpořil i Urbánek, na jehož pozvání u nás mistr pobýval ve dnech 12. až 23. července a vytvořil návrhy na sgrafita pro občanskou záložnu (na půdě Urbánkova domku, kde bydlel i Jurkovič a na jehož místě dnes stojí Sokolovna). Během pobytu Urbánek prováděl Alše Valašskem, říkali si Ondráš a Juráš. Památný je Alšův výrok, když na hřebenu hor se dozvěděl, že stojí na česko-uherské (slovenské) hranici : "jménem svatého Václava zabírám Slovensko ke koruně svatováclavské". A hodil valašku (Jánošíkovsků sekerku - hůl) na slovenskou stranu, kde se zasekla.
Vsetínský Sokol v době Alšovy návštěvy.
Urbánek v té době byl v plné mužné síle. Dozníval slet a připravovalo se veřejné cvičení. Základem byly sletové skladby. Podařilo se získat místo pro cvičiště, bohužel dosti na poslední chvíli. Uračeno datum 26. července. Urbánek by pravděpodobně Alše k veřejnému vystoupení i slavnostnímu rozloučení pozdržel. Ovšem ukázalo se, že upravit cvičiště, postavit šatny, tribuny i stánky není v silách Dušana Jurkoviče (během 14. dnů), navíc Jurkovič i Urbánek bylo plně zaujati Alšem a jeho návštěvou, a tak Jurkovič, kterému bylo vše zadáno, odmítl s tím, že úkol si netroufá splnit. Možná se také nechtěl před Alšem prezentovat narychlo a nedokonale splněným úkolem. Veřaejná cvičení se tedy odložila - byla uskutečněna až 4. zárí. Aleš ukončil svou návštěvu 23. července.
Rok 1897 - útlum, tragické osudy, odchody.
Po velkém rozmachu vsetínského Sopola po založení dochází snad i k zákonitému útlumu. Tak tomu po sletech skutečně bývá. Vsetínské však postihuje i řada odchodů těch nejlepších - zakládajících bratří : Lemeš, Dařílek, Petrus, vesměs čelní funkcionáři, náčelníka Hlavinku stihne těžký úraz na který následujícího roku zemřel. Nebyl to však úraz v Sokole. Také Jurkovič již vyspěl natolik, že ač s Urbánkem rád spolupracoval . jak později vzpomínal, nespokojuje se již s místem asistenta a hodlá se osamostatnit. Nakonec odchází. Ale ještě s Urbánkem postaví Maměnku a Libušín na Pustevnách, on již jako hlavní architekt, Urbánek jako stavitel a k výzdobě si opět přizvou Mikuláše Alše. Cvičení toho roku v Sokole velmi upadá, zato se koná řada výletů, včetně župních (místo veřejných). Cesty to byly náročně a v krojích. Byla zároveň propagace Sokolstva a možná vše ovlivnily i Urbánkovy cesty s Alšem po Valašských kopcích. Urbánek v té totiž byl nejen starostou vsetínského Sokola, ale v roce 1896 byl zvolen i starostou Valašské župy Františka Palackého. V první funkci setrval 30 let, ve druhé 27 let.

Alšovo dílo na Vsetíně a později i na Pustevnách.

Aleš pracoval na sgrafitech s velkým zaujetím a ti, kdož mistra viděli při práci, hovořili s obdivem, jak mistrovsky přímo vrhal na kartony své myšlenky a záměry, postavy i valašská stavení, přírodu. Práce netrvaly příliš dlouho, takže zbylo dostatek času i na seznámení se s mnoha přáteli na Valašsku i na cesty po valašských kopcích a korách. Však také rodinné svazky Alšových dcer částečně směřují k Valašsku, přesněji ke vsetínským Hlubínkům, když starší Alšova dcera si vzala tehdy již magistrálního radu města pražského, pana Hlubinku a jeho brantrance pak mladší dcera Alšova.

Rok 1898.

Starostou opět zvolen Urbánek. Ale účast na valné hromadě je malá. Činnost ochabla. Debatuje se, rozebírají se příčiny. Bratr Urbánek lituje, že již pohodlné "družstvo starších", jak se nazývali, ve kterém sám cvičil, se rozpadlo. Nakonec se dospělo k závěru, že prosté členstvo si žádá slušné zábavy. Je mu však nabízeno až přespříliš vzdělávání, přednášek s vlasteneckým obsahem s cílem obrození ku samostatnosti české. Konečně je zřízen "zábavní odbor". Ten byl původně cvičitelským sborem odmítnut s tím, že by byl stejně tvořen pouze jimi samými. Oni totiž tvořili jádro obětavých, zajišťujících veškerou činnost.
100 let od narození Palackého ...
Paradoxem bylo, že právě tento rok si žádal zvýšenou činnost obrozeneckou. Chystaly se totiž velké celonárodní oslavy jeho narození a jejich pořádání alespoň na Valašsku spočívalo na Sokolstvu - vždyť již název "Sokolská župa valašská Františka Palackého" k tomu zavazoval. Vsetínskými bylo uspořádáno kolem 10 přednášek o Palackém v okolních vesnicích a vyzýváno k zakládání sokolských jednot. Místní oslavy vynesly 100 zlatých, navrženo a usilováno, aby v Jičíně byla postavena česká škola. Peníze byly nakonec věnovány na zřízení knihovny v Hodslavicích, Palackého rodišti. Tam také pořádána župní veřejná - s velkým úspěchem. Vsetínskými je iniciován výkup pozemku - zahrádky před rodným domkem Palackého, který držel dosud soukromník.
Počátkem roku tragicky zemřel po operaci nohy v Praze prvni náčelník jednoty bratr Hlavinka. Župa dolnorakouská oslavovala 30 let trvání. Do Vídně rozhodnuto vyslat osmičlenné vzorné družstvo.
Rok 1899.
Protože činnost dle bratra Urbánka byla stále slabá, přičítal vinu i sobě. Vzdal se na valné hromadě své funkce a odchází domů, aby v klidu mohl být zvolen nový starosta. Členstvo však bouřlivě opět volí Urbánka a k němu je vyslána deputace a přivádí jej zpět. Všichni mu slibují, že se přičiní ze všech sil o nový čilý a činorodý duch v celé jednotě. A přichází i velká pomoc, přestěhují se totiž na Vsetín bratr Halla z Hradce Králové, bratr Hoblík z Pardubic a další. Také se vrací Julius Kohm (patrně z vojenského cvičení). Stane se druhou nejvýznačnější osobností v historii vsetínského Sokola.
Na přímou výzvu Urbánka se zasazuje bratr Hlaváč o založení sokolské jednoty ve Valašských Kloboukách. Hlaváč v době založení jednoty pobýval a cvičil na Vsetíně a spolupracoval s Urbánkem i profesně - byl stavitelem. Urbánek stavěl Lidový domy ve Vizovicích a v Kloboukách, tam i tělolocvičnu. Ve Vizovicích měl rovněž podíl na založení Jednoty. Vsetínští s vizovickými pořádají do Klobouk výlet spojený s veřejným cvičením. V roce 1900 je v Klouboukách Sokol založen.
Hluboký zájem má Urbánek i o Slovensko. Je uspořádán i s velkým finančním úspěchem slovenský večírek - padesátiny Hviezdoslava. Je pečováno o přijímání slovenských učňů na Vsetíně, Jednota odebírá Slovenské listy
Rok 1900.
Valná hromada a optimistický tón opět zvoleného bratra Urbánka. Má radost z počtu zúčastněných. Ve své řeči také zdůrazní, že Sokolstvo v té politické době jest ještě to jediné, co ho dosud těší. Slibuje zastávati svůj úřad co nejsvědomitěji. A přece o chvíli později málem dojde k pozastavení činnosti Sokola. Další volbou je totiž volba náčelníka. Bratr Hlavinka zemřel, bratr Číha měl nehodu, Bratr Michna v tom roce je pracovně zaneprázdněn, odmítá i bratr Pokorný. Volba nakonec padne na Julka Kohma. Ten však z mladické skromnosti (právě se vrátil z vojny) odmítá a to zcela důrazně " ... abych ušetřil vašeho času při volbě, prohlašuji předem, že funkci tu přijati nemohu. Nehodím se k ní. Náčelník musí být muž pevný, rázný, rozhodný. Navíc nebudu míti ani dost času ... ". Julek Kohm právě přebíral jeden z obchodů rodiny Kohmů , sokolské a české radiny. Urbánek se pak ujíma slova: "Nemůžeme-li z našeho středu ani náčelníka zvoliti, nebude lépe, abychom se rozešli?" Bratr Pittauer pak domlouvá Julkovi a ten funkci přijíma. A byl to náčelník, kterého mohla vsetínským mnohá jednota závidět. Později se stal i Urbánkovým zeťem. Toho roku ještě vyzývá Sokolská jednota další spolky, aby se podíleli na výstavbě sportovního hřiště pro obec. Je také ukončena úspěšná sbírka ve prospěch zůstalého sirotka po bratrovi Hlavinkovi a sbírka ve prospěch stávkujících ostravských horníků. Úspory na postavení sokolovny přasáhly částku 2000 zlatých, což tehdy byla značná částka.
Zápisy z toho roku též uvádějí:
"Na sokolský slet v Litovli (cvičeno náměstí) a v Olomouci vysláno 16 cvičenců. Všem však utkví nadlouho v paměti brutální útoky olomouckých Němců na naše řady."
V červnu Jednota uspořádala první divadelní představení "Vodní družstvo", ještě za pomoci ochotníků i z jiných spolků. Později bude založen samostatný sokolský divadelní odbor. Také se zpívá - ve cvičení - a doporučeno i necvičícím, aby docházeli si zazpívat. Však první náčelník a nyní jednatel bratr Dařílek byl zároveň sbormistrem zpěváků ve "Snaze". Na podzim propukají politické demonstrace, v tělocvičně je ubytováno vojsko a tak se od 24. října do 16. listopadu necvičí.
Zde končí první část vyprávění z historie vsetínského Sokola.
Poněkud mimo časovou posloupnost je již dostupný oddíl sokolovna , popisující výstavbu vsetínské Sokolovny a poměry kolem ni od jejiho založení po dnešek. Je to čtení poněkud skličující.

A vsetínský Sokol vstupuje do 20. století.